5. Závěr


[HLAVNÍ STRANA]


Apelační soud tedy vznikl jako součást posilování královské moci a byl jednou s institucí, která představovala pozvolný přechod od státu stavovského k absolutistickému zřízení. Po celou dobu existence v předbělohorském období byl soud plně pod kontrolou panovníka a stavové na jeho činnost neměli žádný vliv. S takovým úmyslem byla také tato instituce zřizována, obdobně jako česká komora či tajná rada ve Vídni. Ať už se občas ve starší literatuře vyskytují jakékoliv názory ohledně vznešených úmyslů panovníka při zřizování apelační komory, jeho hlavním motivem bylo získat kontrolu nad výkonem městského soudnictví, zejména nad „pyšnými“ Pražany a vytvořit instituci plně nezávislou na stavovské obci. I když zřízení apelační komory bylo především motivováno absolutistickými tendencemi Ferdinanda I., přineslo také řadu pozitivních změn. Apelační soud byl tribunálem úplně nového typu, ve kterém poprvé zasedali králem jmenování, placení soudci z povolání a z nichž čtyři museli být doktoři práv. Učení juristé působící u apelační komory aplikovali pravidla římsko-kanonického procesního řízení a tak přispívali k prosazování tohoto moderního procesu v našich zemích. Apelační tribunál svou judikaturou ovlivňoval činnost městských soudů a přispíval ke sjednocování městského soudnictví. Stal se tak činitelem, který začal působit k překonání partikularismu hmotného a procesního práva českých měst. Proto se města také nakonec s existencí apelačního soudu smířila. Když došlo k vydání Koldínovi kodifikace, apelační komora se svou autoritou plně postavila za toto moderní a výjimečné dílo. Koldínův zákoník neznamenal zavádění nových norem, jeho hlavním přínosem bylo, že formuloval právo jednotně pro všechna města a to navíc velice zdařilým a juristicky vyspělým způsobem. Městské právo se pak na dlouhou dobu stalo nestabilnější právní oblastí u nás a o jeho vážnosti svědčí fakt, že roku 1627 bylo povýšeno na podpůrný pramen zemského práva.

Je si ale třeba uvědomit, že apelační soud byl zakládán jako výraz absolutistických snah Ferdinanda I. a je samozřejmé, že po porážce stavovského povstání vzrostl i význam apelačního tribunálu jako povolného nástroje absolutistické politiky habsburského rodu. Tak se apelační kolegium například účastnilo rekatolizačního úsilí v pobělohorském období nebo perzekuce cikánských kočovníků v první polovině 18. století. Zvyšoval se jeho charakter jako instituce, která dohlížela na výkon městského soudnictví. Přesto jeho pozitivní vliv na městské a vlastně celé české právo v období absolutistického státu ještě vzrostl.

V pobělohorském období se apelační soud posunul na přední místo v našem soudnictví, dosahoval takového významu jako například zemský soud ve době stavovského státu. Byl nejlépe organizovaným soudem v Čechách a lze říci, že vzorem, jehož činnost měla na ostatní soudy přímý nebo nepřímý vliv. Několika reformami byl posílen jeho byrokratický a odborný charakter, zvyšoval se počet přísedících doktorů práv a i od ostatních radů byla vyžadována znalost práva, která byla prověřována přijímacími zkouškami. Judikatura apelačního tribunálu získala velmi vysokou úroveň. Apelační kolegium se stalo významným střediskem vědecké literární práce v oboru jurisprudence. S apelační odvolací stolice se vytvořilo centrum učeného právnictví v českých zemích. Jeho vliv byl znatelný ve všech směrech, aby se syndikové a procesní zástupci působící u městských soudů vyrovnali nárokům kladeným judikaturou apelačního soudu, počínali si stále častěji osvojovat právnické vzdělání na znovuobnovené právnické fakultě pražské univerzity. Tento vývoj byl nakonec završen tereziánskými a josefínskými reformami.

Apelační soud také zanechal současným dnům bohatý soubor nejrůznějších pramenů. Ortelní manuály rady nad apelacemi jsou nepostradatelným a často jediným pramenem poznání předbělohorského civilního a hrdelního městského soudnictví. Při apelačnímu soudu také vznikala bohatá a cenná knihovna, která obsahovala mnoho tištěných i psaných knih získaných koupí nebo darem. Jako například dílo „Condicis Justiniani“ z roku 1652, které daroval apelační komoře president apelačního kolegia hrabě Václav Norbert Kinský. Vzácné a nenahraditelné jsou listiny pocházející z jednání apelačního soudu, zejména spis „Reprotestatio leuterationis“ sepsaný roku 1615. Dalšími vzácnými archiváliemi z knihovny apelační komory jsou například „Šlikův horní řád“ pocházející z krumlovské jezuitské koleje, kterou založil Vilém z Rožmberka, „Sachsenspiegel“ z roku 1569, „Práva městská království Českého“ vydané Danielem Adamem z Veleslavína a mnoho dalších vzácných právnických děl.

Apelační soud byl tedy institucí, která má v naší právní i obecné historii nezastupitelné místo. Výrazným způsobem ovlivňoval vývoj městského práva a to již v období předbělohorském. Stal se také základem pozdější výstavby trojinstančního soudního systému, který v podstatě přetrval do dnešních dob. A jeho pramenný odkaz je nepostradatelným podkladem pro poznání české právní historie.


[ZPĚT]